Genová terapie u Friedreichovy ataxie: naděje i výzvy

Organizace FARA (Friedreich's Ataxia Research Alliance: FARA):

Posláním organizace FARA je shromažďovat a cíleně využívat zdroje a vztahy potřebné k nalezení léčby Friedreichovy ataxie (FA) – a to prostřednictvím získávání finančních prostředků na výzkum, zvyšování povědomí veřejnosti a propojování vědců, pacientů, kliniků, vládních institucí, farmaceutických firem a dalších organizací, které se věnují hledání léčby FA a příbuzných onemocnění.

MUDr. Ing. Lucie Šťovíčková, Ph.D.:

"Genová léčba byla dosud podána jen velmi omezenému počtu pacientů – jde o jednotlivé osoby až malé desítky na celém světě. První projekty se zaměřovaly především na kardiomyopatii. Nedávno byla zahájena i aplikace neurochirurgickou cestou do nucleus dentatus mozečku v kombinaci s intravenózním podáním. Tyto postupy jsou ale stále ve fázi raného vývoje a čekáme na první skutečně hodnotitelné, experimentální výsledky. V globálním měřítku tak stále jde o zcela ojedinělé intervence.

Náš tým je momentálně zařazen do kontrolní větve studie zaměřené na kardiomyopatii. Po zhruba roce by měli mít pacienti možnost vstoupit i do intervenční části zaměřené na genovou terapii."

Genová terapie

Výzkum v oblasti Friedreichovy ataxie (FA) se v posledních letech rychle rozvíjí. Jedním z nejslibnějších směrů je genová terapie – tedy léčba, která se nesnaží pouze zmírnit příznaky, ale přímo zasáhnout samotnou příčinu nemoci.

Genová terapie přináší velkou naději, že by mohla zpomalit, zastavit nebo dokonce zčásti zvrátit průběh onemocnění. Zároveň ale jde o metodu, která je stále ve fázi klinického zkoumání, a proto s sebou nese určitá rizika a omezení. Pokud vy nebo někdo z vašich blízkých uvažujete o účasti v klinické studii, je důležité porozumět základním principům, jak tato léčba funguje.

Členové pacientské organizace Frieda

Jak Friedreichova ataxie vzniká

FA je dědičné onemocnění, které vzniká kvůli změně (mutaci) v genu FXN. Tento gen nese informaci pro tvorbu bílkoviny frataxinu, která pomáhá buňkám vytvářet energii.

U lidí s FA se v genu FXN nadměrně opakuje určitá sekvence písmen (tzv. GAA opakování). Tato chyba způsobuje, že se frataxinu vyrábí málo. A když buňky nemají dostatek energie, trpí především ty orgány, které ji nejvíc potřebují – mozek, mícha, nervy, srdce, svaly, slinivka i oči.

Jak genová terapie funguje

Cílem genové terapie je doplnit buňkám zdravou kopii genu FXN, aby mohly znovu vytvářet potřebné množství frataxinu.

Aby se zdravý gen dostal do těla, používají vědci tzv. virové vektory – jde o neškodné viry, které slouží jako „dopravní prostředky“ pro genetickou informaci. Vir s upraveným genem se dostane do buněk a ty pak mohou začít tvořit bílkovinu frataxin samy.

Díky tomu by se mohl zpomalit nebo zastavit průběh nemoci, a v některých případech dokonce zlepšit některé dříve poškozené funkce. Výsledky se liší podle konkrétní studie, ale účinky mohou přetrvávat několik let.

Každý výzkum používá jiný typ virového vektoru, nejčastěji tzv. AAV (adeno-asociované viry). Každý z těchto vektorů se „zaměřuje“ na jiný orgán – například jeden cílí hlavně na srdce, jiný zase na mozek i srdce současně.

Genová terapie se může podávat nitrožilně (IV), nebo přímou aplikací do mozkomíšního moku. Každý způsob má své výhody i možná rizika, o kterých by vás měl předem podrobně informovat váš lékař nebo výzkumný tým.

Členové pacientské organizace Frieda, Adam a Aleš

Rizika a omezení

Ačkoli AAV viry samy o sobě nezpůsobují onemocnění, tělo je může vnímat jako cizí látky a vytvořit proti nim protilátky. Tyto protilátky pak mohou znemožnit opakované podání genové terapie v budoucnu.

Dále je dobré vědět:

• Každá genová terapie má jiný rozsah účinku – může se lišit v tom, kolik buněk v daném orgánu zasáhne a kolik frataxinu dokáže vytvořit.

• Genová terapie je nevratná. Po jejím podání už se jí nedá „vrátit zpět“ a většinou to také znamená vyloučení z dalších klinických studií.

• V raných fázích výzkumu se používají nižší dávky, aby se ověřila bezpečnost – proto nemusí mít první účastníci tak výrazný účinek jako ti pozdější.

• Účast ve studii může zahrnovat i invazivní zákroky a dlouhodobé lékařské sledování.

Stejně jako u každé léčby existují rizika – například silná imunitní reakce, chirurgické komplikace (pokud se terapie aplikuje do mozku) a ve velmi vzácných případech i úmrtí.

Po aplikaci genové terapie se také doporučuje vyhnout blízkému kontaktu s jinými lidmi s FA po dobu několika týdnů, aby nebyla ohrožena jejich případná způsobilost pro podobnou léčbu.

Shrnutí

Genová terapie pro Friedreichovu ataxii je ve velmi rané fázi vývoje a dosud ji podstoupil jen malý počet pacientů po celém světě. První výsledky se týkají především kardiomyopatie, zatímco neurologické aplikace jsou teprve na začátku a jejich skutečný přínos bude možné hodnotit až v dalších letech. Každý typ podání – intravenózní i neurochirurgické – má své limity, rizika a stále ještě nejasnou účinnost. Pro účast ve studiích je klíčové realistické očekávání i ochota podstoupit dlouhodobé sledování. Přesto jde o krok, který může do budoucna zásadně změnit léčebné možnosti, pokud se potvrdí bezpečnost a stabilní účinek této metody.

Zdroj: